Švédsko a jeho příroda: průvodce zemí lesů, jezer a hor

Švédsko je dlouhé asi 1 600 kilometrů. Kdybyste ho položili na Evropu z Prahy směrem na jih, sahalo by za Sicílii. Právě z té délky plyne všechno ostatní - na jednom konci rostou bučiny a pěstuje se víno, na druhém leží sníh devět měsíců v roce.

Zároveň je to jedna z nejprázdnějších zemí Evropy. Na ploše zhruba pětkrát větší než Česko žije deset a půl milionu lidí, a naprostá většina z nich na jihu. Sever je hlavně les, voda a kámen.

Tenhle článek shrnuje, co švédská příroda obnáší - čísly i prakticky. Co v ní najdete, čím se řídí volný pohyb v krajině, kam vyrazit poprvé a v jaké části roku to má smysl.

Švédská příroda v kostce

• Rozloha: zhruba 450 000 km2, třetí největší země Evropské unie
• Délka od severu k jihu: přibližně 1 600 km
• Lesy: pokrývají zhruba dvě třetiny území
• Jezera: kolem sta tisíc (počítáno od plochy jednoho hektaru výš)
• Ostrovy: podle švédského statistického úřadu přes čtvrt milionu - nejvíc na světě
• Národní parky: 30, první z nich vyhlášené už v roce 1909
• Nejvyšší hora: Kebnekaise, kolem 2 100 m
• Za polárním kruhem: zhruba sedmina území
• Klíčové pravidlo: allemansrätten - právo volného pohybu v krajině

Tři Švédska, ne jedno

Švédsko se tradičně dělí na tři historické části a to dělení odpovídá i přírodě. Když někdo řekne „byl jsem ve Švédsku", může tím myslet tři úplně různé krajiny.

Pro cestování za přírodou to znamená jednoduchou věc: čím severněji, tím prázdněji. Jih je krásný a pohodlný, ale je to kulturní krajina. Skutečná divočina začíná až v Norrlandu - a ta nejdivočejší část je až úplně nahoře.

Allemansrätten: proč se ve Švédsku dá spát skoro kdekoliv

Allemansrätten, doslova „právo všech lidí", je nejdůležitější věc, kterou o švédské přírodě potřebujete vědět. Umožňuje pohybovat se po cizích pozemcích, tábořit na nich a sbírat, co v nich roste - bez ptaní a zdarma.

Není to zákon v obvyklém smyslu. Je to zvykové právo zakotvené ve švédské ústavě, jehož obsah se popisuje dvěma slovy: inte störa, inte förstöra - nerušit, neničit.

Tři věci, které lidé podceňují nejčastěji. Zaprvé: v národních parcích a přírodních rezervacích platí vlastní pravidla, která allemansrätten omezují - někde nesmíte tábořit, jinde smíte chodit jen po značených cestách. Vždycky je to napsané u vstupu. Zadruhé: zákaz vjezdu do terénu je absolutní, motorové vozidlo do allemansrättenu nepatří. Zatřetí: na severu se nekempuje v místech, kudy táhnou sobí stáda - sobi ve Švédsku nejsou divoká zvěř, ale majetek sámských chovatelů.

Les a voda: dvě čísla, která určují vzhled celé země

Zhruba dvě třetiny Švédska pokrývá les. Není to prales - většina je hospodářská tajga s borovicí, smrkem a břízou, protože dřevo je jeden z pilířů švédské ekonomiky. Ale je ho tolik, že se dá jít celý den a nepotkat nikoho.

Skutečně starých, netěžených lesů zbylo málo a soustředí se na severu a v rezervacích. Nejznámější jednotlivý strom stojí v národním parku Fulufjället v Dalarně: smrk zvaný Old Tjikko, jehož kořenový systém je podle datování starý zhruba 9 500 let. Viditelný kmen je mladý, klon staré rostliny - jde o jeden z nejstarších známých organismů svého druhu na světě.

Vody je ještě víc, než se zdá. Švédských jezer je zhruba sto tisíc a zabírají skoro desetinu území.

K tomu patří řeky. Norrlandem protéká několik velkých toků - Torne, Kalix, Vindel a Pite - a čtyři z nich zůstaly nezregulované, bez přehrad na hlavním toku. V Evropě je to vzácnost.

Hory: kde ve Švédsku vlastně jsou

Švédské hory tvoří jediný souvislý pás podél norské hranice - jižní a východní část země je nížinatá nebo mírně zvlněná. Ten pás je švédskou částí Skandinávského pohoří a Švédové mu říkají prostě fjällen.

Vypadají jinak, než by Středoevropan čekal. Nejsou ostré ani vysoké - nejvyšší Kebnekaise nedosahuje ani 2 100 metrů. Zásadní je ale zeměpisná šířka: hranice lesa leží kolem 600–800 metrů, takže i nevysoká hora znamená hodiny chůze v otevřeném, holém terénu bez úkrytu před větrem.

Pro pěší turistiku se hory dělí zhruba takhle:

• Laponsko a Kebnekaisský masiv - nejvyšší hory, ledovce, Sarek a začátek Kungsledenu. Nejvíc divočiny na kilometr čtvereční.
• Södra Lappland a Vindelfjällen - jedna z největších chráněných oblastí Evropy, prázdná a mírnější než Sarek.
• Jämtland - nejoblíbenější oblast pro treky, hustá síť chat, mírnější terén, dobrá dostupnost z Östersundu.
• Dalarna a Härjedalen - nejjižnější fjäll. Nižší, lesnatější a nejsnáze dosažitelný ze Stockholmu.

Podrobněji o horách: Švédské hory: průvodce po pohořích, vrcholech a trecích na severu

Národní parky: třicet oblastí, každá jiná

Švédsko založilo v roce 1909 devět národních parků najednou - jako první země v Evropě vůbec. Dnes jich je třicet a rozprostírají se od pobřeží Skane po ledovce za polárním kruhem.

Kromě parků má Švédsko přes pět tisíc přírodních rezervací a některé z nich jsou větší a divočejší než leckterý park - Vindelfjällen v Lappmarku patří k největším chráněným územím Evropy.

Na seznamu UNESCO jsou tři přírodní lokality: Laponie (souvislý komplex parků kolem Sarku, zapsaný i pro sámskou kulturu), Höga kusten a Stora Alvaret na Ölandu.

Pobřeží a ostrovy

Švédské pobřeží není fjordové jako norské. Je členité jinak - rozdrobené do desítek tisíc žulových ostrůvků, které ledovec obrousil do zaoblených hřbetů. Souhrnně se jim říká skärgard, souostroví.

• Stockholmské souostroví. Zhruba 30 000 ostrovů a skalisek na východ od hlavního města. Veřejné lodě jezdí celoročně a na většině ostrovů platí allemansrätten - je to nejjednodušší způsob, jak zažít švédskou přírodu bez auta.
• Gotland. Největší švédský ostrov. Vápencový, s vlastní flórou, plážemi a skalními jehlami raukar vytvarovanými mořem.
• Öland. Dlouhý úzký ostrov s Stora Alvaret - vápencovou stepí, která nemá v severní Evropě obdobu. Zastávka tažných ptáků.
• Höga kusten. Pobřeží, které se od konce doby ledové zvedlo asi o 800 metrů a stále stoupá zhruba o centimetr za rok. Nejrychlejší doložený výzdvih pevniny na světě.
• Bohuslän. Západní pobřeží u norské hranice. Holé růžové žulové ostrovy, rybářské vesnice, nejslanější voda v zemi.

Jedna poznámka k Baltu: voda je tu brakická, tedy jen málo slaná, a na severu Botnického zálivu skoro sladká. Proto v ní na jednom místě žijí sledi i štiky - a proto celé pobřeží v zimě zamrzá.

Zvířata, se kterými se dá potkat

Švédská fauna je bohatší, než odpovídá zdejšímu klimatu - hlavně proto, že je kam se schovat.

• Los (älg) je největší a nejpravděpodobnější setkání. Populace se pohybuje v stovkách tisíc. Nejaktivnější je za soumraku a svítání, což je zároveň doba, kdy nejčastěji vbíhá na silnice.
• Sob žije na severu a není divoký - všechna stáda patří sámským chovatelům. Zblízka se neobchází a nefotí se z bezprostřední blízkosti.
• Medvěd hnědý obývá severní dvě třetiny země, počty se odhadují na nižší tisíce. Setkání je vzácné, protože se lidem vyhýbá. Základní pravidlo platí i tady: dělat na trase hluk a nenechávat jídlo u stanu.
• Rys, vlk a rosomák se počítají na stovky a spatřit je je otázka výjimečného štěstí. Rosomák žije prakticky jen v horách na severu.
• Orel mořský se po desetiletích na pokraji vyhubení vrátil a dnes je běžný nad pobřežím i velkými jezery.
• Komáři a muchničky jsou z praktického hlediska nejdůležitější zvířata v článku. Od konce června do začátku srpna jsou na severu tak silní, že bez moskytiéry na hlavu je pobyt u vody nepříjemný.

Roční období: kdy má která krajina smysl

Kam vyrazit poprvé

Švédsko je velké a první cesta se dá snadno naplánovat tak, že polovinu času strávíte v autě. Pomůže vybrat si jednu oblast a jeden typ krajiny.

Praktická rada k dopravě: vzdálenosti podceňujte opatrně. Ze Stockholmu do Abiska je to zhruba 1 300 kilometrů, tedy noční vlak nebo let. Švédsko na mapě vypadá jako jedna destinace, ale mezi Malmö a Kirunou je větší rozdíl než mezi Prahou a Neapolí.

Souvislosti: Laponsko: průvodce nejsevernější částí Evropy a Kungsleden: Královská stezka švédským Laponskem

Co si vzít do švédské přírody

Švédské počasí nebývá extrémní v číslech, ale je vytrvalé. Rozhoduje kombinace vlhka, větru a toho, jak dlouho bývá člověk daleko od střechy.

• Nepromokavá vrstva, která opravdu je nepromokavá. Hardshellová bunda s kapucí a nepromokavé kalhoty. Několikadenní déšť odhalí každý kompromis.
• Vrstvení místo jedné tlusté bundy. Funkční základní vrstva, izolace, svrchní vrstva. Vlhko a vítr odvádějí teplo rychleji než suchý mráz.
• Čepice a rukavice i v červenci. Nad hranicí lesa to není přehnané.
• Boty s dobrou podrážkou. Mokrá skála, kořeny a podmáčený terén jsou standard, ne výjimka.
• Moskytiéra na hlavu a repelent od konce června do začátku srpna, hlavně na severu a u vody.
• Papírová mapa a kompas. V neznačených parcích nutnost, jinde pojistka - baterie ve vlhku a chladu nevydrží tak dlouho, jak byste čekali.
• Škraboška na spaní pro letní cesty na sever. Půlnoční slunce zní romanticky, dokud se nepokusíte usnout.
• Vlastní zásoby a rezerva na dva dny. Obchodů je v Norrlandu málo a otevírací doba bývá krátká.

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden je pojmenovaná po jižním vrcholu Kebnekaise - po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti. Nechali jsme ho tam schválně, jako pevný bod v čase.

Švédská příroda není extrémní tím, jak je vysoká nebo studená. Je náročná tím, jak je otevřená a vlhká - a jak dlouho v ní člověk bývá sám. Přesně z takového prostředí vzniklo naše vybavení: ne aby ho překonalo, ale aby v něm vydrželo stejně dlouho jako vy.

Prohlédnout kolekci →