Národní park Sarek: nejdivočejší hory Evropy

Existuje jen málo míst v Evropě, kde se dá jít týden a nepotkat značku, chatu ani druhého člověka. Sarek je jedno z nich - a je to záměr, ne nedopatření.

Národní park ve švédském Laponsku vznikl v roce 1909 a od začátku se spravuje jako referenční divočina. Žádné značené cesty. Žádná síť chat. Prakticky žádné mosty. Kdo do Sarku vejde, nese si všechno a řeší si všechno sám.

Tenhle článek není návod, jak Sarek projít. Je to popis toho, co obnáší - abyste se mohli rozhodnout, jestli je to pro vás.

Sarek v kostce

• Založen: 1909, jako jeden z prvních národních parků v Evropě
• Rozloha: zhruba 1 970 km2
• Vrcholy: kolem dvou set nad 1 800 m, z toho šest nad 2 000 m
• Nejvyšší bod: Sarektjakka, přibližně 2 089 m - druhá nejvyšší hora Švédska
• Ledovce: přibližně stovka
• Infrastruktura: žádné značené trasy, žádné chaty pro turisty, minimum mostů
• Ochrana: součást oblasti Laponie, na seznamu UNESCO od roku 1996

Kde Sarek leží

Sarek najdete v severním Švédsku, v kraji Norrbotten, zhruba 150 kilometrů za polárním kruhem. Je sevřený mezi dalšími chráněnými územími - na západě sousedí s národním parkem Padjelanta, na severu se Stora Sjöfallet. Dohromady tvoří jeden z největších souvislých celků nedotčené přírody v Evropě.

Východní hranicí parku prochází Kungsleden, nejznámější dálková trasa Skandinávie. To je důležitý detail: většina lidí Sarek nikdy nenavštíví, ale při cestě po Kungsledenu se ocitne přímo na jeho okraji. Odbočka z trasy u osady Aktse je nejběžnějším způsobem, jak do parku vstoupit.

Do samotného parku nevede žádná silnice. Nejbližší přístupové body jsou Kvikkjokk na jihu, Ritsem na severozápadě a Saltoluokta na severovýchodě - a od každého z nich vás čeká minimálně den chůze, než se vůbec dostanete k hranici.

Co znamená „park bez cest"

Tohle je pointa celého Sarku a stojí za to ji rozebrat konkrétně.

• Žádné značení. Nejsou tu barevné pásky na kamenech ani rozcestníky. Orientujete se podle mapy, kompasu a terénu. GPS je užitečná, ale baterie ve vlhku a chladu nevydrží tak dlouho, jak byste čekali - papírová mapa v Sarku není romantika, je to nutnost.
• Žádné chaty. V parku nestojí síť turistických chat jako podél Kungsledenu. Spíte ve stanu, každou noc, po celou dobu. Několik starých výzkumných chat v parku sice stojí, ale nejsou to ubytovací zařízení pro turisty.
• Minimum mostů. Ledovcové řeky se překonávají brodem. To je dovednost, ne formalita - a v Sarku je to nejčastější důvod, proč se plány mění za pochodu.
• Žádný signál. Mobilní pokrytí je v parku spíš výjimka než pravidlo. Kdo chce mít možnost přivolat pomoc, bere si satelitní komunikátor nebo nouzový maják.
• Žádná rychlá evakuace. Nejbližší silnice může být tři až čtyři dny chůze daleko. Záchranná akce v Sarku není otázka hodin.

Rapadalen: údolí, které Sarek proslavilo

Pokud jste někdy viděli fotku švédského Laponska, byla nejspíš z Rapadalen. Ledovcové údolí ve tvaru U, jehož dnem se vine řeka Rapaätno rozvětvená do rozsáhlé říční delty, patří k nejfotografovanějším místům Skandinávie.

Delta vzniká tím, že řeka nese obrovské množství materiálu z okolních ledovců a ukládá ho v širokém plochém údolí. Výsledkem je síť ramen, tůní a písčin, která se rok od roku mění.

Klasický pohled na deltu je z vrcholu Skierfe (asi 1 179 m), skalního zlomu na východním okraji parku. Výstup se dá zvládnout jako odbočka z Kungsledenu od Aktse a je zdaleka nejpřístupnějším způsobem, jak Sarek vidět, aniž byste do něj museli na týden zmizet.

Rapadalen je zároveň nejbohatší částí parku na život. Údolní dno je zarostlé vrbovými houštinami a pastvou a žije tu jedna z nejhustších populací losů ve Švédsku. V červenci je to ale také místo s pověstí nejhorších komárů v celém Laponsku - a ta pověst je zasloužená.

Vrcholy a ledovce

Sarek je hornatější než okolní parky. Zhruba dvě stě vrcholů překračuje 1 800 metrů a šest z nich sahá nad dva tisíce - v zemi, která má takových hor jen třináct.

Nejvyšší je Sarektjakka s přibližně 2 089 metry, druhá nejvyšší hora Švédska hned za Kebnekaise. Charakteristickým tvarem je ale spíš Nammatj, izolovaný kupovitý vrchol trčící přímo z Rapadalen, který na fotkách z Skierfe tvoří dominantu popředí.

Ledovců je v parku kolem stovky. Jsou menší než norské, ale hrají zásadní roli: napájejí řeky, určují, kudy se dá projít, a jejich tání zvedá hladinu vodních toků během dne. Řeka, kterou ráno přebrodíte po kolena, může být odpoledne po teplém dni podstatně vyšší.

Stejně jako jinde ve Skandinávii i tyhle ledovce ustupují. Podrobněji jsme se tomu věnovali v článku o Kebnekaise, kde ustupující led přepsal i výšku nejvyšší hory země.

Axel Hamberg a mapa, která vydržela sto let

Sarek je divočina, ale není neprozkoumaná. Zásluhu na tom má Axel Hamberg, švédský geograf a geolog, který se do oblasti vracel od 90. let 19. století po několik desetiletí.

Hamberg Sarek systematicky mapoval, měřil ledovce a sledoval počasí. Pro svou práci nechal v parku postavit několik malých výzkumných chat - konstrukčně pozoruhodných staveb navržených tak, aby vydržely extrémní podmínky a daly se dopravit na místo po kusech. Některé z nich v Sarku stojí dodnes.

Jeho mapy a měření patřily na svou dobu k nejpodrobnějším v celé Skandinávii a jsou důvodem, proč o Sarku existují srovnávací data přes více než století.

Sápmi: krajina, ve které se pracuje

Sarek nebyl nikdy prázdný. Leží uprostřed Sápmi, území Sámů, a chov sobů tu probíhá dodnes.

To má praktické důsledky pro každého, kdo parkem prochází. Pastviny, přes které jdete, jsou něčí pracoviště. Stádo se neobchází zblízka, psi patří na vodítko a netáboří se v místech, kudy zvířata táhnou.

Právě kvůli tomuhle soužití je oblast Laponie - Sarek, Padjelanta, Stora Sjöfallet a Muddus - zapsaná na seznamu UNESCO jako smíšená lokalita. Chráněná je tu příroda i způsob života, který ji utváří.

Jak se do Sarku dostat

Do oblasti se létá na Kiruna Airport nebo jede nočním vlakem ze Stockholmu. Odtud vedou autobusová spojení k jednotlivým výchozím bodům, ale jezdí řídce a mimo hlavní sezónu nemusí jet vůbec — jízdní řády si ověřte předem.

Typický přechod parku trvá šest až deset dní. K tomu je potřeba připočíst rezervu na počasí a na vysokou vodu, kvůli které se trasa může protáhnout nebo úplně změnit.

Brodění: dovednost, kterou Sarek vyžaduje

Řeky jsou v Sarku hlavní překážkou a hlavní příčinou problémů. Stojí za to vědět aspoň základ.

• Voda kolísá během dne. Tání ledovců zvedá hladinu odpoledne a večer. Brodí se ráno.
• Široké a mělké je lepší než úzké a hluboké. Hledá se místo, kde se řeka rozlévá, ne kde se zužuje.
• Bota se nezouvá. Brodí se v obuvi nebo v brodicích botách - kameny na dně jsou ostré a kluzké.
• Pás batohu se rozepíná. Pokud spadnete, musíte batoh okamžitě odhodit.
• Rapaätno se nebrodí. Hlavní tok Rapadalen je pro brodění nevhodný a plánuje se okolo něj, ne přes něj.
• Když to nejde, nejde to. Otočit se nebo počkat den je v Sarku standardní rozhodnutí, ne selhání.

Kdy vyrazit

Praktický souhrn: druhá polovina srpna je pro Sarek nejrozumnější termín. Voda je nejníž za celou sezónu, hmyz polevil a počasí je stabilnější než v červenci.

Počasí samo o sobě je ale hlavní proměnná. Sarek patří k srážkově nejbohatším oblastem švédských hor a několikadenní déšť s větrem tu není nic výjimečného. Plán, který nemá rezervu, v Sarku nevydrží.

Co si vzít

V Sarku neexistuje možnost něco doplnit, opravit nebo koupit. Všechno, co budete potřebovat, nesete od prvního dne.

• Stan, který unese vítr. Nad hranicí lesa není kam se schovat a bouřka na otevřené pláni prověří konstrukci.
• Nepromokavá vrstva, která opravdu je nepromokavá. Hardshellová bunda s kapucí a nepromokavé kalhoty. Několikadenní déšť odhalí každý kompromis.
• Vrstvení. Základní funkční vrstva, izolace, svrchní vrstva. Kombinace vlhka a větru odvádí teplo rychleji než suchý mráz.
• Náhradní suché oblečení v nepromokavém obalu. Jedna sada, které se nedotknete, dokud nejste v stanu.
• Boty na brodění nebo ochota brodit v hlavních botách a počítat s mokrem.
• Papírová mapa a kompas - a schopnost je použít. V Sarku to není pojistka, je to primární způsob orientace.
• Satelitní komunikátor nebo nouzový maják. Bez signálu je to jediná cesta, jak dát o sobě vědět.
• Jídlo na celou dobu plus rezerva na dva až tři dny navíc.
• Moskytiéra na hlavu a repelent pro červenec a začátek srpna.

Pro koho Sarek není

Tohle je nejdůležitější část článku.

Sarek není místo na první vícedenní trek. Není to místo, kde se člověk učí orientovat podle mapy, brodit řeky nebo odhadovat počasí. Není to ani místo, kam se jede otestovat nové vybavení.

Pokud vás Laponsko láká a tohle je vaše první severská cesta, začněte Kungsledenem. Úsek Abisko–Nikkaluokta je značený, má chaty po jednodenních vzdálenostech a projdete při něm podobnou krajinou. Zároveň vede kolem Sarku, takže si můžete odbočit na Skierfe a podívat se do Rapadalen shora - a mít z parku to nejlepší, aniž byste do něj museli vstoupit na týden.

Sarek dává smysl pro toho, kdo už umí číst terén bez značek, zvládá brodění, unese vybavení na deset dní a dokáže se otočit, když to počasí vyžaduje. Pro ostatní je to riziko bez odpovídající odměny.

Souvislosti a další oblasti: Švédské hory: průvodce po pohořích, vrcholech a trecích na severu a Skandinávské pohoří: průvodce nejsevernějším horstvem Evropy

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden je pojmenovaná po jižním vrcholu Kebnekaise - po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti. Nechali jsme ho tam schválně, jako pevný bod v čase.

Sarek je z těchhle hor ten nejnekompromisnější kus. Nenabízí zkratky, servis ani druhou šanci. Přesně z takového prostředí vznikla naše výbava - ne aby ho překonala, ale aby v něm vydržela stejně dlouho jako vy.

Prohlédnout kolekci →