Laponsko: průvodce nejsevernější částí Evropy

Laponsko není země. Nemá hlavní město, vlastní vládu ani hranice, které by se daly obtáhnout na mapě jedním tahem. Přesto ho pozná skoro každý - podle sobů, polární záře a několika tisíc kilometrů prázdna nad polárním kruhem.

Většina lidí míří do Laponska v zimě: za Santa Clausem, za aurorou nebo na psí spřežení. Tenhle článek popisuje i tu druhou půlku roku, kterou skoro nikdo nevidí - kdy je nad Laponskem šest týdnů v kuse slunce a dá se v něm chodit celé dny bez čelovky.

Laponsko v kostce

• Co to je: historické území na severu Skandinávie a Kola, ne stát
• Rozkládá se přes: Norsko, Švédsko, Finsko a severozápadní Rusko
• Domorodí obyvatelé: Sámové, kteří území nazývají Sápmi
• Poloha: převážně za severním polárním kruhem (66°33' severní šířky)
• Půlnoční slunce: zhruba od konce května do poloviny července
• Polární noc: od několika dní u polárního kruhu po zhruba sedm týdnů na dalekém severu
• Sezóna na polární záři: září až březen
• Sezóna na treky: konec června až polovina září

Kde Laponsko leží

Laponsko zabírá severní části čtyř zemí. Neexistuje žádná úřední hranice, která by ho vymezovala - jde o kulturní a zeměpisné území, ne o správní celek. Proto se údaje o jeho rozloze v různých zdrojích liší.

Jediné místo, kde je Laponsko skutečně administrativní jednotkou, je Finsko. Tamní kraj Lappi je největším finským krajem a zabírá zhruba třetinu území země. Když v cestovní kanceláři narazíte na „zájezd do Laponska", jde v drtivé většině případů právě o něj.

Ve Švédsku je Lappland historická provincie, ne dnešní kraj - území se dělí mezi kraje Norrbotten a Västerbotten. Právě sem spadá většina švédských hor včetně Kebnekaise a Sarku.

Sápmi: proč na názvu záleží

Slovo „Laponsko" je pojmenování zvenčí. Sámové, kteří tu žijí několik tisíc let, svému území říkají Sápmi - a označení „Laponec" (respektive lapp, lappalainen) považují za přinejmenším zastaralé, často za urážlivé. Korektní je Sám a sámský.

Sámů je odhadem sedmdesát až sto tisíc a mluví zhruba devíti živými jazyky; největším z nich je severní sámština. Mají tři vlastní parlamenty - ve Finsku, Norsku i Švédsku - s pravomocemi v oblasti jazyka, kultury a částečně i využívání půdy.

Vlastní vlajku používají Sámové od roku 1986. Modrá, červená, zelená a žlutá jsou barvy tradičního oděvu gákti, kruh uprostřed je slunce a měsíc.

Nejdůležitější věcí, kterou tu Sámové dělají, je ale chov sobů. Ten není folklor - je to živé odvětví, které určuje, jak krajina vypadá a jak se v ní pohybovat. Ve finském Laponsku připadá na zhruba 180 tisíc obyvatel kolem 200 tisíc sobů. V praxi to pro návštěvníka znamená tři věci: stádo se neobchází zblízka, pes patří na vodítko a netáboří se v místech, kudy zvířata táhnou.

Sobi jsou zároveň důvod, proč se na laponských silnicích jezdí pomaleji, než by se zdálo. Volně se pasoucí zvíře na vozovce je tady běžná situace, ne kuriozita.

Finské Laponsko: Rovaniemi, Santa a lyžařská střediska

Finská část je z celého Laponska nejdostupnější a nejvíc turisticky rozvinutá.

Rovaniemi leží prakticky přesně na polárním kruhu a je hlavním městem kraje. Město bylo za druhé světové války během ústupu německých jednotek téměř srovnané se zemí a poválečnou podobu mu dal architekt Alvar Aalto. Dnes je hlavně vstupní branou — má letiště s přímými linkami z Evropy a několik kilometrů severně od centra stojí Santa Claus Village, celoročně otevřený areál na čáře polárního kruhu.

Levi a Ylläs jsou největší finská lyžařská střediska, obě zaměřená spíš na rodiny a běžky než na náročné sjezdovky. Saariselkä na severu sousedí s národním parkem Urho Kekkonena — jedním z největších ve Finsku, se sítí volně přístupných horských chat.

Nejzajímavější kus finského Laponska je ale úplně nahoře: v Kilpisjärvi, v úzkém výběžku vklíněném mezi Švédsko a Norsko. Je to jediné místo, kde finská krajina přechází do skutečných hor. Nejvyšší bod Finska, Halti (přibližně 1 324 m), leží právě tady — a vrchol samotný je už na norské straně hranice.

Švédské Laponsko: hory, doly a UNESCO

Švédská část Laponska je hornatější, prázdnější a méně organizovaná než finská. Pro pěší turistiku je to nejlepší část celého území.

Kiruna je nejsevernější švédské město a leží v ní největší podzemní železnorudný důl na světě. Těžba postupně podkopala podloží pod centrem, takže se město od roku 2014 postupně stěhuje o několik kilometrů na východ - včetně historických budov, které se převážejí vcelku. Nové centrum se otevřelo v roce 2022.

Abisko nedaleko norské hranice leží v dešťovém stínu norských hor. Má proto nezvykle málo srážek a hodně jasných nocí, což z něj dělá jedno z nejspolehlivějších míst pro pozorování polární záře v Evropě. Odsud také startuje Kungsleden, nejznámější dálková trasa Skandinávie.

Jokkmokk leží přímo na polárním kruhu a koná se v něm začátkem února sámský trh s tradicí sahající do roku 1605 - dodnes největší setkání svého druhu ve Švédsku.

Národní parky Sarek, Padjelanta, Stora Sjöfallet a Muddus tvoří dohromady oblast Laponie, zapsanou od roku 1996 na seznam světového dědictví UNESCO. Zapsaná je jako smíšená lokalita - chráněná je tu příroda i sámský způsob života, který ji utváří.

Podrobněji: Švédské hory: průvodce po pohořích, vrcholech a trecích na severu a Národní park Sarek: nejdivočejší hory Evropy

Norské a ruské Laponsko

Norská část je nejdramatičtější na pohled. Pobřeží Finnmarku a Tromsu je rozřezané fjordy, hory padají rovnou do moře a díky Golfskému proudu tu i v lednu bývá tepleji než ve vnitrozemském Finsku o stovky kilometrů jižněji.

Tromso je největší město severní Skandinávie a hlavní evropská základna pro lov polární záře. Nordkapp na 71. rovnoběžce se prodává jako nejsevernější bod Evropy - technicky vzato jím je sousední mys Knivskjellodden, ale silnice vede na Nordkapp. Karasjok je sídlem norského sámského parlamentu a nejdůležitějším sámským kulturním centrem vůbec.

Ruskou částí je poloostrov Kola s Murmanskem, největším městem za polárním kruhem na světě, a horami Chibiny. Pro české cestovatele je dnes prakticky nedostupná.

Polární záře: kdy a kde

Polární záře je hlavní důvod, proč většina lidí do Laponska jede. Vzniká, když nabité částice ze Slunce narazí do zemské atmosféry - a Laponsko leží přímo pod pásem, kde k tomu dochází nejčastěji.

Prakticky to znamená, že aurora se tu neobjevuje jen při výjimečných geomagnetických bouřích. Nad severním Laponskem je při jasné obloze vidět běžně; omezujícím faktorem je skoro vždycky počasí, ne aktivita Slunce.

Co potřebujete:

• Tmu. Od poloviny května do konce července je Laponsko na auroru mrtvé - je světlo i v noci. Sezóna běží zhruba od září do března.
• Jasnou oblohu. Proto má Abisko takovou pověst: dešťový stín znamená víc bezoblačných nocí než kdekoli okolo.
• Vzdálenost od světel. Stačí pár kilometrů za město.
• Čas. Nejaktivnější bývá obloha mezi 21. a 1. hodinou, ale je to loterie. Na jednu noc se nedá spoléhat - rozumné minimum jsou tři až čtyři noci na místě.
• Oblečení na stání v mrazu. Tohle lidé podceňují nejvíc. Vyfotit auroru znamená stát hodinu bez pohybu v −20 °C. Chůze zahřeje, čekání ne.

Půlnoční slunce a polární noc

Nad polárním kruhem slunce v létě nezapadá a v zimě nevyjde. Délka obou období roste s tím, jak jdete na sever.

Polární noc neznamená úplnou tmu. Kolem poledne se rozsvítí několik hodin modrého soumraku - Finové mu říkají kaamos - a se sněhem na zemi je vidět víc, než by člověk čekal. Tma přesto zůstává hlavní věcí, kterou se prosincové Laponsko liší od všech představ podle fotek.

Počasí v Laponsku po měsících

Dvě věci, které se v předpovědích neobjeví. Zaprvé: v laponské zimě nerozhoduje teplota, ale vítr. Suchých −25 °C v bezvětří se dá vydržet překvapivě dlouho, −12 °C s větrem na otevřené pláni ne. Zadruhé: v létě je hlavní nepřítel vlhko. Typický letní den nad hranicí lesa znamená 8–15 °C, boční vítr a přeháňku, která přijde a odejde třikrát za odpoledne.

Laponsko v létě

Letní Laponsko je jiná destinace než to zimní - a mnohem méně přeplněná.

Slunce nezapadá, takže se přestane počítat čas: dá se vyrazit na vrchol v deset večer a být zpátky za plného světla. Tundra kvete, jezera jsou koupatelná (krátce), v srpnu jsou všude borůvky a morušky a od poloviny srpna se krajina během dvou týdnů zbarví do červena a oranžova.

Dvě věci ale letní Laponsko vyžaduje.

Komáři. Není to nadsázka a není to jako v Česku. Vrchol je od konce června do konce července, nejhorší je to v údolích a u vody. Moskytiéra na hlavu není výstřednost, je to standardní výbava. Po první srpnové noci s mrazíkem hmyz rychle mizí - což je hlavní důvod, proč zkušení lidé jezdí až v srpnu.

Vlhko. Podmáčený terén, brodění a několikadenní deště jsou v laponském létě normální. Nepromokavá vrstva, která opravdu je nepromokavá, tu rozhoduje o komfortu víc než cokoli jiného.

Kam přesně na treky: Skandinávské pohoří: průvodce nejsevernějším horstvem Evropy

Jak se do Laponska dostat

Přímé linky z Prahy fungují hlavně sezónně a míří na Rovaniemi, typicky v období od listopadu do ledna. Mimo tuhle sezónu se létá s přestupem.

• Finské Laponsko: přestup v Helsinkách na Rovaniemi, Kittilä (pro Levi a Ylläs) nebo Ivalo (pro Saariselkä a sever).
• Švédské Laponsko: přestup ve Stockholmu na Kiruna Airport. Levnější a mezi trekaři oblíbenou variantou je noční vlak ze Stockholmu - jede přes Kirunu do Abisko a dál do norského Narviku.
• Norské Laponsko: přestup v Oslu na Tromso nebo Alta.

Na místě je bez auta nebo organizovaného programu pohyb omezený. Autobusy mezi středisky jezdí, ale řídce a mimo hlavní sezónu nemusí jet vůbec - jízdní řády si ověřte předem, ne až na místě.

Vzdálenosti podceňujte opatrně: z Rovaniemi do Kilpisjärvi je to zhruba 500 kilometrů, tedy celý den jízdy. Laponsko vypadá na mapě jako jedno místo, ale je větší než většina evropských zemí.

Co si vzít

Na zimu:

• Tři vrstvy, ne jedna tlustá bunda. Merino nebo funkční základní vrstva, izolace (péřovka nebo primaloft), nepromokavá a nepropustná svrchní vrstva.
• Výbava na stání, ne na pohyb. Čekání na auroru nebo jízda na skútru vás nezahřejí. To, co stačí na chůzi, tu bude málo.
• Zakrytá hlava, krk a ruce. Čepice, nákrčník, palčáky přes rukavice. Odhalená kůže při −25 °C a větru vydrží krátce.
• Zimní boty s prostorem uvnitř. Utažená bota studí. Vlněné ponožky, ne bavlněné.
• Rezervní baterie v teple. Telefon v mrazu vypne během minut. Nosí se v kapse pod bundou.

Na léto:

• Hardshellová bunda s kapucí a nepromokavé kalhoty. Několikadenní déšť odhalí každý kompromis.
• Čepice a rukavice i v červenci. Zní to přehnaně. Není.
• Moskytiéra na hlavu a repelent.
• Boty s dobrou podrážkou — mokrá skála a bažina jsou standardní povrch, ne výjimka.
• Papírová mapa a kompas. V národních parcích bez značení nutnost, jinde pojistka — baterie ve vlhku a chladu nevydrží tak dlouho, jak byste čekali.
• Škraboška na spaní. Půlnoční slunce zní romanticky, dokud se nepokusíte usnout.

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden je pojmenovaná po jižním vrcholu Kebnekaise - po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ta hora stojí ve švédském Laponsku, zhruba 150 kilometrů za polárním kruhem. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti. Nechali jsme ho tam schválně, jako pevný bod v čase.

Laponsko není extrémní tím, jak je vysoké. Je extrémní tím, jak je otevřené, vlhké a studené - a jak dlouho v něm člověk bývá daleko od nejbližší střechy. Přesně z takového prostředí vznikla naše výbava - ne aby ho překonala, ale aby v něm vydržela stejně dlouho jako vy.

Prohlédnout kolekci →