Kungsleden: Královská stezka švédským Laponskem

Kungsleden je nejznámější dálková trasa Skandinávie a zároveň nejsnazší způsob, jak se dostat do skutečné severské divočiny bez toho, abyste museli být expedičním horolezcem. Je značená, má chaty po jednodenních vzdálenostech a začíná pár set metrů od vlakového nádraží.

To ale neznamená, že je to procházka. Trasa vede tři sta kilometrů za polárním kruhem, přes čtyři národní parky, holé pláně nad hranicí lesa a několik řek, které se překonávají brodem nebo na veslici. Počasí se mění během hodin a pomoc není nikdy blízko.

Tenhle článek shrnuje, co Kungsleden je, jak se dělí na úseky, který z nich si vybrat a co obnáší jít po něm týden.

Kungsleden v kostce

• Význam jména: „Královská stezka" ve švédštině
• Délka: kolem 450 km (údaje se podle zdroje liší zhruba mezi 440 a 470 km)
• Trasa: Abisko na severu — Hemavan na jihu
• Správce: Svenska Turistföreningen (STF), švédský turistický spolek
• Chaty: zhruba 16 horských chat STF, rozestupy většinou 10–20 km
• Nejvyšší bod: průsmyk Tjäktja, přibližně 1 150 m
• Národní parky na trase: Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek, Pieljekaise
• Sezóna: zhruba konec června až polovina září

Co Kungsleden je a odkud se vzal

Kungsleden není přírodní úkaz ani historická obchodní cesta. Je to projekt Svenska Turistföreningen, švédského turistického spolku, který na přelomu 19. a 20. století přišel s myšlenkou zpřístupnit severské hory běžným lidem - ne jen vědcům a průzkumníkům.

Spolek začal budovat značení a síť chat postupně od začátku 20. století a severní část trasy dostala dnešní podobu zhruba do sedmdesátých let. Celý princip je pořád stejný: stezka je značená, chaty jsou od sebe na jeden den chůze a v každé je kamna, kuchyň a místo na spaní. Nic víc.

Právě tahle kombinace dělá z Kungsledenu výjimku mezi severskými trasami. Většina skandinávské divočiny žádnou infrastrukturu nemá - sousední národní park Sarek nemá značky ani chaty vůbec. Kungsleden je opak: vede stejnou krajinou, ale s pojistkou.

Pět úseků trasy

Málokdo jde Kungsleden celý. Průchod od Abiska do Hemavanu zabere zhruba čtyři až pět týdnů a naprostá většina lidí si vybere jeden úsek. Rozdělení je zavedené a dává praktický smysl - každý úsek začíná i končí v místě, kam se dá dostat autobusem, vlakem nebo lodí.

Pokud jdete na Kungsleden poprvé, volba je jednoduchá: Abisko–Nikkaluokta. Má nejlepší zázemí, nejpůsobivější krajinu a nejjednodušší logistiku. Úsek Kvikkjokk–Ammarnäs si nechte na dobu, kdy budete vědět, co děláte - tam už jde o samostatný vícedenní pobyt bez servisu.

Abisko – Nikkaluokta: nejznámější úsek

Tenhle úsek je pro většinu lidí „Kungsleden". Začíná na stanici Abisko Turiststation, kam jede vlak, prochází nejvyšším bodem celé trasy a končí u Nikkaluokty, odkud jezdí autobus do Kiruny. Zvládá se běžně za šest až sedm dní.

Průsmyk Tjäktja je klíčové místo trasy. Není technicky náročný, ale je to otevřené sedlo bez úkrytu, kde se počasí projeví naplno. Sníh v něm může ležet ještě v červnu a vítr tu bývá výrazně silnější než v údolí.

Z Kebnekaise Fjällstation vede výstup na Kebnekaise, nejvyšší horu Švédska. Je to nejběžnější důvod, proč si lidé na trase přidávají den navíc - a stojí to za to, pokud vyjde počasí.

Chaty STF: jak funguje nocleh na trase

Systém chat je to, co Kungsleden odlišuje od většiny severských tras. Stojí za to vědět, co od nich čekat - a co ne.

• Nejsou to hotely. Typická chata má společné ložnice s palandami, kuchyň s plynovými vařiči a kamna. Elektřina a tekoucí voda většinou nejsou.
• Jídlo si nesete. Některé chaty mají malý obchod se základními potravinami a plynem, ale sortiment je omezený a nedá se na něj spoléhat jako na hlavní zásobování.
• Spacák nebo vložka je povinná. Lůžkoviny se nepůjčují.
• Podílíte se na chodu. Nosí se voda, štípe dřevo, uklízí po sobě. Je to součást pravidel, ne dobrovolnost.
• Nikdo se neposílá pryč. Zásada STF je, že v horách nezůstane nikdo venku — když je plno, spí se na matraci na podlaze.
• Členství STF se vyplatí. Členové platí za nocleh výrazně méně a při delším treku se vstupní poplatek vrátí.

Alternativou je stan. Podle allemansrätten, švédského práva volného pohybu v přírodě, se dá stanovat prakticky kdekoliv mimo národní parky s vlastními pravidly, na jednu až dvě noci a v rozumné vzdálenosti od obydlí. Kolem chat bývají vyhrazená místa, kde se za drobný poplatek dá využít i zázemí chaty.

Většina lidí kombinuje obojí - stan jako jistota, chata když je počasí zlé nebo je potřeba se usušit.

Brody, lodě a přejezdy

Kungsleden je značený a přemostěný podstatně lépe než okolní divočina, ale úplně bez vody na trase to nejde.

Veslice na jezerech. Na několika místech se přeplouvá jezero veslicí. Systém je promyšlený: na každém břehu mají být lodě k dispozici, a pokud vezmete poslední z jedné strany, jedete třikrát - tam, zpátky s druhou lodí a znovu tam. Zní to absurdně, ale je to jediný způsob, jak systém funguje pro toho, kdo přijde po vás.

Motorové čluny a trajekty. Na frekventovaných místech - třeba přes Akkajaure z Vakkotavare do Kebnats nebo přes Ladtjojaure u Nikkaluokty - jezdí v sezóně placená doprava. Mimo hlavní sezónu nemusí jet vůbec, což může trasu prodloužit o den i víc.

Brody. Menší toky se přecházejí. Nejsou to sarecké ledovcové řeky, ale platí stejná pravidla: brodí se ráno, když je voda nejníž, v botách, s rozepnutým pásem batohu a v místě, kde se řeka rozlévá do šířky.

Kdy vyrazit

Praktický souhrn: druhá polovina srpna je pro Kungsleden nejrozumnější termín. Komáři polevili, voda je nízko, chaty i lodě ještě fungují a barvy začínají.

Jedna poznámka k srpnu: severní úsek každoročně hostí Fjällräven Classic, pochod z Abiska do Nikkaluokty, kterého se účastní tisíce lidí. Během těch dní je trasa výrazně plnější než jindy. Termín se každý rok mění, takže si ho ověřte předem - podle toho, co hledáte, ho budete chtít buď trefit, nebo se mu vyhnout.

Jak se na trasu dostat

Logistika je u Kungsledenu překvapivě jednoduchá - to je jeden z hlavních důvodů, proč je tak populární.

• Abisko (severní start). Zastávka Abisko Turiststation leží přímo na železniční trati mezi Kirunou a norským Narvikem. Ze Stockholmu jede přímý noční vlak. Vystoupíte a jste na trase.
• Kiruna. Nejbližší letiště, spojení přes Stockholm. Odtud vlakem nebo autobusem do Abiska.
• Nikkaluokta (konec severního úseku). Autobusové spojení do Kiruny, v sezóně několikrát denně.
• Saltoluokta, Kvikkjokk, Ammarnäs, Hemavan. Dostupné autobusem, ale spoje jezdí řídce a mimo sezónu nemusí jet vůbec.

Jízdní řády autobusů si ověřte předem a počítejte s tím, že návaznost nemusí být ve stejný den. Rezerva jednoho dne na konci trasy je rozumná investice.

Co si vzít

Kungsleden je vstřícnější než okolní divočina, ale nároky na výbavu se odvíjejí od počasí, ne od infrastruktury. Několik dní deště s větrem nad hranicí lesa prověří vybavení stejně jako kdekoliv jinde v Laponsku.

• Nepromokavá vrstva, která opravdu je nepromokavá. Hardshellová bunda s kapucí a nepromokavé kalhoty. Nad hranicí lesa není kam se schovat.
• Vrstvení. Funkční základní vrstva, izolace, svrchní vrstva. Kombinace vlhka a větru odvádí teplo rychleji než suchý mráz.
• Náhradní suché oblečení v nepromokavém obalu. Jedna sada, které se nedotknete, dokud nejste pod střechou.
• Spacák nebo vložka do spacáku podle toho, jestli spíte v chatách, nebo ve stanu.
• Boty rozchozené předem. Sto kilometrů není vzdálenost, na které se dají řešit puchýře.
• Vařič a jídlo na celou dobu plus rezerva na dva dny navíc.
• Mapa a kompas. Trasa je značená, ale v mlze a sněhu na otevřené pláni značky nepomůžou.
• Moskytiéra na hlavu a repelent pro červenec a začátek srpna.
• Hotovost nebo platební karta na chaty, lodě a autobusy — a vědomí, že signál na trase je spíš výjimka.

Kungsleden v zimě

Severní část trasy se v zimě používá jako lyžařská a skútrová trasa, značená kůly. Je to úplně jiná disciplína: běžky nebo skialpy, sáně místo batohu, teploty hluboko pod nulou a světlo jen pár hodin denně. Část chat je v zimní sezóně otevřená, ale nabídka je omezená a termíny se mění.

Pro toho, kdo Kungsleden zná z léta, je to logický další krok. Jako první zkušenost s trasou to smysl nedává.

Kungsleden a Sarek: dvě různé věci vedle sebe

Úsek mezi Saltoluoktou a Kvikkjokkem vede podél východní hranice Sarku, nejdivočejšího národního parku Evropy. Rozdíl mezi oběma světy je přitom otázka pár set metrů.

Od osady Aktse vede odbočka na Skierfe — skalní zlom nad údolím Rapadalen s výhledem na jednu z nejfotografovanějších říčních delt Skandinávie. Je to výstup na jeden den, po kterém se vracíte na značenou trasu k chatě.

Tohle je nejlepší kompromis, jaký švédské Laponsko nabízí: uvidíte Sarek shora, aniž byste do něj museli vejít na deset dní bez značek, mostů a signálu. Podrobněji o tom, co samotný park obnáší, píšeme v článku o národním parku Sarek.

Pro koho Kungsleden je

Kungsleden je dobrá volba pro toho, kdo má za sebou vícedenní treky v evropských horách a chce zkusit sever. Není to trasa, která by vyžadovala speciální dovednosti — potřebujete kondici na 15–20 km denně s batohem, funkční vybavení a schopnost přizpůsobit plán počasí.

Co Kungsleden vyžaduje víc než technickou zdatnost, je soběstačnost. Nikdo vám cestou neprodá náhradní bundu, nespraví trhlinu ve stanu ani nepřiveze zapomenuté jídlo. Chaty vzdálenost k pomoci zkracují, ale neruší ji.

Pokud vás sever zajímá, ale nechcete začínat celým týdnem, dá se udělat i krátká varianta — Abisko a okolí se dá projít za dva až tři dny s návratem vlakem, a poznáte přesně tu krajinu, do které trasa vede.

Souvislosti a další oblasti: Švédské hory: průvodce po pohořích, vrcholech a trecích na severu a Skandinávské pohoří: průvodce nejsevernějším horstvem Evropy

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden je pojmenovaná po jižním vrcholu Kebnekaise — po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti. Nechali jsme ho tam schválně, jako pevný bod v čase.

Kungsleden vede přímo pod tou horou. Je to trasa, na které se sever ukáže v celé šíři — od březových lesů po holé pláně, od půlnočního slunce po několikadenní déšť. Naše vybavení vzniklo přesně pro tyhle podmínky: ne aby je zvládlo jednou, ale aby vydrželo celou trasu.

Prohlédnout kolekci →