Abisko: národní park, polární záře a začátek Kungsledenu

Abisko je vesnice s pár desítkami stálých obyvatel na břehu jezera Torneträsk, dvě stě kilometrů za polárním kruhem. Přesto je to jedno z nejnavštěvovanějších míst švédského Laponska - a má k tomu tři dobré důvody, které spolu na první pohled nesouvisejí.

Je to nejstarší národní park v téhle části Skandinávie. Je to start Kungsledenu, nejznámější dálkové trasy severu. A je to místo, kde je statisticky nejmenší šance, že vám polární záři zakryjí mraky.

Všechno tohle drží pohromadě jedna věc: poloha v dešťovém stínu Skandinávského pohoří. Tenhle článek shrnuje, co Abisko je, kdy tam jet a co tam jde dělat v létě i v zimě.

Abisko v kostce

• Kde: švédské Laponsko, kraj Norrbotten, obec Kiruna
• Poloha: zhruba 195 km severně od polárního kruhu, na břehu jezera Torneträsk
• Nadmořská výška vesnice: přibližně 345 m
• Národní park Abisko: vyhlášen 1909, rozloha zhruba 77 km2
• Srážky: kolem 300–330 mm ročně — jedna z nejsušších oblastí Švédska
• Dominanta: Lapporten, ledovcové údolí ve tvaru U
• Polární záře: zhruba září až březen
• Půlnoční slunce: zhruba od konce května do poloviny července
• Dostupnost: vlakem přímo na místo, trať Kiruna – Narvik

Kde Abisko leží a proč je to důležité

Abisko sedí v širokém údolí mezi horami, na jižním břehu Torneträsku — jednoho z největších švédských jezer. Na jednu stranu se táhne norská hranice a za ní Atlantik, na druhou vnitrozemské Laponsko.

Právě tahle poloha za hlavním hřebenem Skandinávského pohoří dělá z Abiska výjimku. Vlhký vzduch od Atlantiku vyprší na norské straně hor a nad Abisko se dostane už suchý. Výsledkem je roční úhrn srážek kolem 300 milimetrů — méně, než má většina Česka, a nejméně v celém Švédsku.

Prakticky to znamená dvě věci. V zimě je nad Abiskem nadprůměrně často jasná obloha, což je celý základ jeho pověsti mezi lovci polární záře. A v létě je tu podstatně nižší šance na několikadenní déšť než jinde v severských horách — pořád ale mluvíme o subarktickém klimatu, ne o jistotě.

Národní park Abisko

Národní park byl vyhlášen v roce 1909, ve stejné vlně jako první švédské zákony na ochranu přírody. Je tedy jedním z nejstarších v Evropě. Rozlohou je malý — zhruba 77 km2 — a začíná přímo u vesnice, kde se od břehu Torneträsku táhne asi patnáct kilometrů do vnitrozemí podél údolí řeky Abiskojakka.

Krajina uvnitř je proti okolí překvapivě pestrá. Údolí je zarostlé březovým lesem, nad hranicí lesa přecházejí svahy do otevřených plání a rašelinišť a nad tím vším stojí holé vrcholy kolem tisícovky metrů. Na půdě v parku se běžně vyskytuje permafrost, který ale v nižších polohách postupně mizí.

Hlavní věci, které v parku uvidíte:

• Kaňon Abiskojakky. Řeka se zařezala do skalního podloží hned za vesnicí a vytvořila úzkou soutěsku s několika lávkami. Je to nejsnazší výlet v okolí — dostupný i pro toho, kdo nepřijel chodit po horách.
• Lapporten. Údolí ve tvaru U na protějším břehu, symbol celé oblasti.
• Njulla (Nuolja). Hora nad vesnicí, přibližně 1 160 m, na kterou vede sedačková lanovka.
• Torneträsk. Jezero dlouhé přes sedmdesát kilometrů, v zimě zamrzlé a využívané jako plocha pro skútry a bruslení na přírodním ledu.

V Abisku sídlí i vědecká výzkumná stanice, která tu měří počasí nepřetržitě od roku 1913. Právě díky ní patří tahle část Laponska ke klimaticky nejlépe zdokumentovaným místům Arktidy.

Lapporten: hora, kterou znáte, i když jste tu nebyli

Lapporten — sámsky Tjuonavagge — je široké údolí s plochým dnem a strmými boky, které mezi dvěma horami tvoří dokonalý písmenkový tvar U. Vzniklo vyhloubením ledovcem a je vidět z celého Abiska i z vlaku, který kolem projíždí.

Pro Sámy sloužilo odjakživa jako orientační bod na cestě mezi vnitrozemím a norským pobřežím. Dnes je to nejfotografovanější motiv oblasti a v podstatě neoficiální logo Laponska. Nejlepší výhled na něj není z parku, ale z protějšího svahu Njully — tedy z lanovky nebo z cesty na Aurora Sky Station.

Polární záře v Abisku

Abisko se běžně označuje za jedno z nejspolehlivějších míst na světě na pozorování polární záře. Není to marketing, ale důsledek tří věcí dohromady:

• Leží pod aurorálním oválem — v pásu, kde se záře vyskytuje nejčastěji.
• Má jasnou oblohu díky dešťovému stínu. Aktivní záře je k ničemu, když je nad vámi mrak.
• Je tu tma. Žádné velké město v okolí neznamená minimální světelné znečištění.

Sezóna trvá zhruba od září do konce března. Září a březen bývají příjemné kompromisy — je ještě relativně mírně a noci už jsou dost dlouhé. Prosinec a leden nabízejí nejvíc tmy, ale i nejtvrdší podmínky.

Praktická poznámka: polární záře není atrakce s otevírací dobou. I v Abisku platí, že je potřeba počítat s několika nocemi po sobě a být ochotný jít ven ve dvě ráno, když se obloha vyčistí. Několik veřejných webkamer v okolí umožňuje aktuální stav oblohy zkontrolovat online, než se oblečete.

Aurora Sky Station

Na svahu Njully ve výšce zhruba 900 metrů stojí Aurora Sky Station — vyhlídková stanice postavená přímo za tímhle účelem. Vyjíždí se k ní sedačkovou lanovkou, cesta trvá kolem dvaceti minut.

Výhoda výšky je konkrétní: nad údolím se často drží nízká oblačnost nebo mlha, kterou stanice převyšuje. Zároveň jste dál od světel vesnice. Nevýhoda je taky konkrétní — sedačková lanovka v mrazu za tmy je zážitek sám o sobě a bez pořádného oblečení je to nepříjemných dvacet minut. Na místě se půjčují termooblečení, ale spoléhat se na to není ideální.

V létě jezdí lanovka i za dne a používá se k výhledům na Lapporten a k výstupům na hřeben Njully. V období půlnočního slunce bývají vypsané i noční jízdy.

Světlo v průběhu roku

Abisko leží dost daleko na sever, aby tu platily oba extrémy polárního cyklu.

Polární noc neznamená naprostou tmu čtyřiadvacet hodin denně. Několik hodin kolem poledne je obloha prosvětlená do modré a růžové a na běžný pohyb venku to stačí. Na fotky je to mimochodem nejhezčí světlo roku.

Abisko jako start Kungsledenu

Zastávka Abisko Turiststation je oficiální severní začátek Kungsledenu. Trasa odsud vede zhruba 450 kilometrů na jih do Hemavanu, ale drtivá většina lidí jde jen severní úsek do Nikkaluokty — přibližně 105 km za šest až sedm dní.

Logistika je tu neobvykle jednoduchá: vystoupíte z vlaku, projdete kolem horské stanice a jste na značené trase. První etapa do chaty Abiskojaure měří zhruba 14 kilometrů a vede převážně březovým lesem podél kaňonu — je to nejsnazší den celého úseku a dobrý způsob, jak se rozejít.

Pokud na týdenní trek nemáte čas, dá se z Abiska udělat i zkrácená varianta: dojít do Abiskojaure a vrátit se, případně vyrazit do parku na dva dny se stanem. Uvidíte přesně tu krajinu, do které trasa vede, a vejdete se do prodlouženého víkendu.

Co se dá v Abisku dělat

Abisko je také nejrozumnější základna pro výlety po širším okolí — do Kiruny s dolem a stěhovaným městským centrem, k norskému pobřeží u Narviku nebo na jih k hranicím národního parku Sarek.

Jak se do Abiska dostat

Na rozdíl od většiny míst ve švédském Laponsku se do Abiska dostanete bez auta a bez komplikací.

• Vlakem. Abisko leží přímo na trati Kiruna – Narvik. Ze Stockholmu jede přímý noční vlak, cesta trvá zhruba osmnáct hodin. Z Narviku na norské straně je to naopak pár hodin.
• Dvě zastávky. Pozor na rozdíl: Abisko Turiststation je zastávka u horské stanice a startu Kungsledenu, Abisko Östra je zastávka u vesnice, obchodu a části ubytování. Dělí je asi dva kilometry.
• Letecky. Nejbližší letiště je Kiruna, spojení přes Stockholm. Z Kiruny do Abiska je to zhruba sto kilometrů vlakem nebo autobusem. Alternativou je letiště v norském Narviku (Evenes).
• Autem. Vesnicí prochází silnice E10 z Kiruny do Norska. V zimě je udržovaná, ale počítejte se sněhem a s tím, že úsek přes hory se při vichřici uzavírá.

Kde přespat

Nabídka je na velikost vesnice slušná, ale kapacita je omezená a v hlavní sezóně — tedy v zimě kvůli záři a v srpnu kvůli Kungsledenu — se vyprodává s velkým předstihem.

• STF Abisko Turiststation. Největší zázemí v místě: pokoje, chatky, jídelna, půjčovna vybavení a informace o stavu trasy. Provozuje ji švédský turistický spolek, členové platí méně.
• Abisko Mountain Lodge a menší penziony ve vesnici Abisko Östra.
• Stan. Podle allemansrätten, švédského práva volného pohybu v přírodě, se dá stanovat na jednu až dvě noci prakticky kdekoliv mimo obydlí. V národním parku ale platí vlastní, přísnější pravidla — ověřte si je předem na místě.
• Chata Abiskojaure. První chata na Kungsledenu, zhruba 14 km od startu. Otevřeno v sezóně.

Počasí a co si vzít

Sucho neznamená teplo. Abisko má subarktické klima s dlouhou zimou a krátkým chladným létem — v zimě jsou běžné teploty hluboko pod −20 °C, v létě se denní maxima drží nejčastěji mezi 10 a 18 °C a v noci může být nad hranicí lesa kolem nuly i v červenci.

Na zimní pobyt:

• Vrstvení od základní vrstvy po silnou izolaci — mráz kolem −25 °C není výjimka.
• Větruodolná svrchní vrstva. Vítr z jezera je to, co z mrazu dělá problém.
• Zimní boty, dvojité rukavice, kukla nebo nákrčník přes obličej.
• Náhradní baterie do foťáku a do čelovky. V mrazu vydrží zlomek obvyklé doby.
• Stativ, pokud chcete polární záři fotit. Z ruky to nejde.

Na letní trek:

• Hardshellová bunda a nepromokavé kalhoty. Nižší srážky neznamenají žádné.
• Vrstvení a jedna sada suchého oblečení v nepromokavém obalu.
• Rozchozené boty a moskytiéra na hlavu — komáři jsou v červenci v údolích neúprosní.
• Mapa a kompas. Nad hranicí lesa značky v mlze nepomůžou.
• Rezerva jídla na dva dny navíc, pokud jdete na trasu.

Podrobnější rozpad sezón a výbavy podle typu terénu najdete v článku o švédských horách, širší kontext regionu pak v průvodci Laponskem.

Pro koho Abisko je

Abisko je jedno z mála míst v Arktidě, kam se dá přijet bez zkušeností s divočinou a přesto vidět to, kvůli čemu se na sever jezdí. Dojedete vlakem, bydlíte pod střechou, a přitom stojíte v národním parku dvě stě kilometrů za polárním kruhem.

Zároveň je to plnohodnotný nástupní bod pro ty, kdo chtějí jít dál — na Kungsleden, na Kebnekaise nebo k hranici Sarku. Málokteré místo zvládá obojí naráz.

Co Abisko nenabízí, je jistota. Polární záře se nedá objednat, počasí se mění během hodin a to, že je tu sucho statisticky, vám v konkrétním týdnu nemusí být nic platné. Rozumný plán počítá s několika dny a s tím, že část z nich vyjde naprázdno.

Souvislosti a další oblasti: Kungsleden: Královská stezka švédským Laponskem, Laponsko: průvodce nejsevernější částí Evropy a Národní park Sarek: nejdivočejší hory Evropy

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden je pojmenovaná po jižním vrcholu Kebnekaise — po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti. Nechali jsme ho tam schválně, jako pevný bod v čase.

Abisko je místo, odkud se do těch hor vychází. Ať už jdete na týden po Kungsledenu, nebo jen stojíte v mrazu na svahu Njully a čekáte na oblohu, platí totéž: rozhoduje, co máte na sobě. Naše vybavení vzniklo pro tyhle podmínky — pro vítr od jezera, pro mokrý sníh a pro noci, kdy se stojí na místě a nesmí být zima.

Prohlédnout kolekci →