Švédské hory: průvodce po pohořích, vrcholech a trecích na severu

Když se řekne „hory", většina Čechů si představí Alpy. Skandinávské pohoří přitom měří přes 1 700 kilometrů, táhne se od Osla až za polární kruh a nabízí něco, co v Alpách nenajdete: prázdno. Ve švédském Sarku můžete jít tři dny a nepotkat značku, chatu ani druhého člověka.

Švédské hory nejsou vysoké – nejvyšší vrchol se drží těsně pod hranicí 2 100 metrů. Jsou ale severní, otevřené a počasí v nich hraje podle vlastních pravidel. Právě z těchhle hor pochází i jméno naší značky.

Švédské hory v kostce

• Pohoří: Skandinávské pohoří (švédsky Skanderna , hovorově fjällen ) na hranici s Norskem
• Nejvyšší vrchol: Kebnekaise, severní skalní vrchol, přibližně 2 097 m n. m.
• Nejznámější trek: Kungsleden, zhruba 440 km z Abisko do Hemavanu
• Nejdivočejší oblast: národní park Sarek – bez značených cest, bez chat, bez mostů
• Hlavní sezóna: konec června až polovina září
• Volný pohyb: allemansrätten umožňuje pohyb i přespání v přírodě téměř kdekoliv

Kde švédské hory vlastně jsou

Švédská horská oblast leží podél celé západní hranice země, od kraje Dalarna na jihu až po nejsevernější Laponsko. Je to východní, mírnější svah Skandinávského pohoří – prudké stěny a fjordy zůstaly Norsku, Švédsku připadly rozlehlé náhorní plošiny, ledovcová údolí a jezera.

Ve švédštině se pro tuhle krajinu používá slovo fjäll . Neznamená to přesně „hora" – označuje horský terén nad hranicí lesa, tedy holé, větrem ošlehané pláně s nízkou vegetací. A přesně to je pro švédské hory charakteristické. Hranice lesa tu leží mnohem níž než v Alpách: v Laponsku často kolem 600–700 metrů. Takže i „nízká" tisícovka je nad pásmem stromů a chová se jako alpský vrchol.

Zhruba 150 kilometrů za polárním kruhem začíná oblast, kde slunce v létě nezapadá. Trek v červenci tady znamená, že si můžete vařit večeři ve dvě ráno za plného denního světla.

Nejvyšší hory Švédska

Rozdíl mezi nejvyšším a pátým nejvyšším vrcholem je tři sta metrů. Švédské hory nemají jednoho dominantního obra – mají desítky vrcholů podobné výšky rozesetých po obrovské ploše.

Kebnekaise: nejvyšší hora Švédska, která se zmenšuje

Kebnekaise má dva vrcholy. Jižní je ledovcový a každý rok trochu jiný – od roku 2003, kdy naměřil 2 117 metrů, ztratil přes dvacet metrů. Severní je skalní, stabilní a od roku 2018 oficiálně nejvyšší bod země.

Výstup nevyžaduje horolezecké zkušenosti. Ze základny Kebnekaise fjällstation vede západní trasa dlouhá zhruba 9 kilometrů s převýšením kolem 1 800 metrů – náročný celodenní pochod, ale technicky nic mimořádného. Východní trasa přechází ledovec a bez zkušeností a vybavení se na ni nechodí.

Podrobně jsme se Kebnekaise věnovali v samostatném článku: Kebnekaise: vše, co potřebujete vědět o nejvyšší hoře Švédska

Sarek: hory bez cest

Sarek je nejtvrdší kus švédských hor a pravděpodobně nejdivočejší chráněné území v Evropě. Národní park vznikl už v roce 1909, má necelých 2 000 km2, kolem dvou set vrcholů nad 1 800 metrů a přibližně stovku ledovců.

Nemá ale značené cesty. Nemá chaty. Nemá mosty přes řeky.

To není nedopatření – je to záměr. Sarek se udržuje jako referenční divočina a vstupuje se do něj s tím, že si vše nesete a všechno řešíte sami. Brodění ledovcových řek je běžná součást dne, počasí se mění během hodiny a nejbližší silnice může být čtyři dny chůze daleko. Mobilní signál je spíš výjimka.

Srdcem parku je Rapadalen , údolí s rozvětvenou říční deltou, které patří k nejfotografovanějším místům Skandinávie. Vyhlídka Skierfe nad deltou je asi nejznámější pohled na švédské hory vůbec.

Sarek je součástí Laponie , oblasti zapsané od roku 1996 na seznam světového dědictví UNESCO. Kromě Sarku do ní patří i Padjelanta, Stora Sjöfallet a Muddus. Zapsána je jako smíšená lokalita – nejen kvůli přírodě, ale i proto, že tu Sámové dodnes pasou soby stejným způsobem jako po staletí.

Pro koho Sarek je: pro zkušené trekaře s orientací v terénu bez značení, autonomním vybavením a rezervou minimálně tří dnů na počasí.
Pro koho není: pro první trek v Skandinávii.

Abisko a Kungsleden: nejschůdnější cesta do švédských hor

Na opačném konci obtížnostní škály stojí Abisko . Malý národní park u jezera Torneträsk je nejpřístupnějším místem švédského Laponska – vede sem železnice ze Stockholmu i z norského Narviku, je tu turistická stanice, obchod a lanovka.

Abisko leží v dešťovém stínu norských hor, takže má nezvykle málo srážek a hodně jasných dní. To z něj v zimě dělá jedno z nejspolehlivějších míst pro pozorování polární záře v Evropě – místní Aurora Sky Station na hoře Nuolja funguje přesně kvůli tomu. Nad údolím se tyčí Lapporten , symetrické údolí ve tvaru U vyhloubené ledovcem, které je neoficiálním znakem celého Laponska.

Kungsleden

Z Abisko vychází Kungsleden , „Královská stezka" – nejznámější dálková trasa Skandinávie. Měří zhruba 440 kilometrů a končí v Hemavanu daleko na jihu. Málokdo jde celou; trasa se dělí na čtyři úseky a většina lidí zvládne jeden.

Nejoblíbenější je severní úsek Abisko – Nikkaluokta , zhruba 105 kilometrů za šest až sedm dní. Vede kolem Kebnekaise, prochází průsmykem Tjäktja (nejvyšší bod trasy, asi 1 150 m) a je dobře značený. Podél trasy stojí síť chat Švédského turistického spolku (STF) vzdálených od sebe jeden denní pochod – dá se tedy jít i bez stanu, i když v hlavní sezóně se doporučuje počítat s plnou kapacitou.

Ve druhé polovině srpna se po části trasy koná Fjällräven Classic , hromadný 110kilometrový pochod z Nikkaluokty do Abisko. V těch dnech je stezka výrazně plnější než obvykle.

Pro koho Kungsleden je: pro první vícedenní trek v Skandinávii. Značení, chaty a záchranná infrastruktura z něj dělají rozumný vstup do severských hor.

Jämtland, Helags a Are: hory pod polárním kruhem

Švédské hory nekončí Laponskem. Zhruba 800 kilometrů jižněji leží Jämtland , region s mírnějším klimatem, hustší sítí chat a kratší cestou z Evropy.

Helagsfjället (1 797 m) je nejvyšší hora Švédska jižně od polárního kruhu a nese nejjižnější ledovec v zemi. Sousední Sylarna tvoří charakteristický zubatý hřeben na norské hranici. Mezi chatami Helags, Sylarna a Blahammaren vede takzvaný Jämtlandstriangeln – okruh, který se dá projít za tři dny a patří k nejoblíbenějším treckům v zemi.

Are je největší lyžařské středisko Skandinávie a v zimě naprosto jiný svět než prázdné laponské pláně: sjezdovky, hotely, after-ski. V létě z něj je základna pro horská kola a výstup na Areskutan.

Jämtland je dobrá volba, pokud chcete švédské hory ochutnat, ale nemáte dva týdny ani chuť brodit řeky.

Kdy do švédských hor vyrazit

Praktický souhrn: hlavní sezóna je od konce června do poloviny září , ideální okno pro většinu lidí je druhá polovina srpna .

Zajímavý detail ze švédských hor – počasí se nemění jen mezi dny, ale mezi hodinami. Otevřené pláně nad hranicí lesa nemají kde vítr zbrzdit, takže i letní bouřka umí být nepříjemná. Švédská rada zní: „nejde o teplotu, jde o vítr a vlhko."

Allemansrätten: proč se ve Švédsku chodí jinak

Allemansrätten, doslova „právo každého člověka", je jeden z hlavních důvodů, proč jsou švédské hory tak volné. Umožňuje pohybovat se, tábořit a sbírat lesní plody prakticky kdekoliv v přírodě, bez ohledu na to, kdo pozemek vlastní.

Není to bezbřehá svoboda, ale sada pravidel shrnutá do dvou slov: „inte störa – inte förstöra" – nerušit, neničit.

Prakticky to znamená:

• Stanovat lze jednu noc na jednom místě. Na delší pobyt je potřeba souhlas vlastníka.
• Ne blízko obydlí. Držte odstup od domů a chat.
• Ohně jen tam, kde nehrozí požár – a v období sucha často platí plošný zákaz.
• Neničit vegetaci. Sobí lišejník roste desítky let a jeden špatně postavený stan ho poškodí na dlouho.
• Sobi mají přednost. V Laponsku procházíte pastvinami, které jsou něčí prací. Stádo se neobchází zblízka a psi patří na vodítko.
• Odpadky si nesete zpátky. Všechny.
• V Sarku a některých částech národních parků platí přísnější pravidla než obecné allemansrätten – vždycky si je před cestou ověřte.

Co si do švédských hor vzít

Švédské hory netrestají za nadmořskou výšku. Trestají za vlhko a vítr.

Typický letní den v Laponsku znamená 8–15 °C, boční vítr a přeháňku, která přijde a odejde třikrát. Kombinace mokra a větru odvádí teplo výrazně rychleji než suchý mráz – proto tady na výbavě záleží víc, než by nadmořská výška naznačovala.

Základ, na kterém se nešetří:

• Vrstvení, ne jedna tlustá bunda. Funkční základní vrstva, izolace, nepromokavá svrchní vrstva. Vrstvy se přidávají a ubírají podle větru, ne podle teploty.
• Skutečná hardshellová bunda s kapucí. Nepromokavá a prodyšná. Deštivý den na otevřené pláni ukáže rozdíl mezi „voděodolnou" a „nepromokavou" během první hodiny.
• Nepromokavé kalhoty. Na Kungsledenu se prochází podmáčeným terénem i po povalových chodnících. Suché nohy jsou v tomhle počasí polovina komfortu.
• Čepice a rukavice i v červenci. Zní to přehnaně. Není.
• Boty s dobrou podrážkou – mokrá skála a bažina jsou standardní povrch, ne výjimka.
• Repelent a moskytiéra na hlavu. V červenci to není vtip.
• Papírová mapa a kompas. V Sarku povinnost, jinde pojistka – baterie v mrazu a vlhku dlouho nevydrží.

Jak se do švédských hor dostat

Do Laponska vede letecká linka na Kiruna Airport , odkud je do Abisko zhruba hodina a půl autem nebo vlakem. Levnější a mezi trekaři oblíbenější variantou je noční vlak ze Stockholmu — jede přes Kirunu až do Abisko a dál do norského Narviku, takže vás ráno vysadí přímo na startu Kungsledenu.

Do Jämtlandu se jezdí přes Östersund , vlakem ze Stockholmu nebo autem. Je to výrazně kratší cesta než na sever a jeden z důvodů, proč je tenhle region dobrou volbou na kratší výjezd.

Hory, které daly značce jméno

2117 of Sweden se jmenuje po jižním vrcholu Kebnekaise – po výšce, kterou naměřil v roce 2003. Ledovec od té doby ustoupil a číslo v názvu už neodpovídá skutečnosti.

Nechali jsme ho tam schválně. Je to pevný bod v čase, proti kterému je vidět, o kolik se hory za dvě dekády změnily.

Švédské hory jsou drsné, otevřené a nedávají nic zadarmo. Přesně z takového prostředí vznikla naše výbava – ne aby ho překonala, ale aby v něm vydržela stejně dlouho jako vy.

Prohlédnout kolekci →